Šumava 22.2

První letošní výjezd, s cílem v malé šumavské obci Prašily 880m n.m., byl pojat jako sněžnicový. Andy, Pavel, Karel a moje maličkost vyrazila ve čtvrtek z Prahy a před 18hodinou jsme byli v cíli. Ubytování jsme měli v Chatě U Jakuba uplně nahoře v podkroví, kam vedly dost nepříjemné a strmé a spoře osvětlené schody. Hostinec U Michala, který je vzdálen asi 3minuty od naší chaty, kam jsme šli na večeři, a naplánovat další dny, se zároveň stal naším stravovacím zařízením. Nebylo totiž na výběr, nikde jinde nevařili, Michal je jediná hospoda v obci. Po večeři a pár pivech, jsme šli na chatu, kde proběhlo pár, opravdu pár chytrých vod. Pavel odešel na toaletu, rána a pád po těch schodech. Vyběhli jsem za ním, rychlá pomoc, Karel ???? , zavolání 112 a Pavel byl na cestě do Klatovské nemocnice s rozseklou hlavou. Z nemocnice nám ho vrátili až v sobotu, což bylo asi i dobře, protože byl pod dohledem.

Mezitím jsme se mi zbylí účastníci, rozdělili na dvě skupinky. Karel s Andy, dle původního plánu, vyrazili na sněžnicích někam ke hranicím s Německem, a já sledoval marný boj našich hokejistů o postup do finále na ZOH. Po skončení hokeje jsem vyrazil směr Prášilské jezero. Vyrazil jsem po červené pozvolným stoupáním lesní cestou a za necelou hodinku jsem byl u jezera 1080m n.m., sám, když nepočítám sněhuláka, který dle výrazu, tam stál asi už dlouho. Krátké focení, nebylo moc co fotit, pod mrakem a jezero zamrzlé. U jezera jsem zahnul doleva, pokračování po červené, směrem na Liščí díry 993m, kde jsem se napojil na upravenou lyžařskou stopu. Cestou jsem potkal asi 6 bežkařů…. Cesta pokračovala na rozcestí Slunečná 900m až k zaniklé obci Gruberg, což už jsou vlastně Prášily. Tuto 9km trasu s převýšením dohromady 500m jsem pojal jako zátěž na to vadné koleno, a vydrželo! Mezitím mi volal Pavel, jak to s ním vypadá a že ho pustí nejdříve v sobotu. Chvíli po mě dorazil Karel s Andy, měli v nohách cca o půlku více než já. Andy si ještě nazula běžky a vyrazila do stopy. Po decentní hygieně jsme se přesunuli k Michalovi, kde jsme se chovali podstatně umírněněji, o čemž svědčí i čas ulehnutí, 21:15 🙂

V sobotu ráno, v 5.15 budíček, neboť si naše Ester Ledecká jela pro druhou zlatku. Klobouk dolů před tou slečnou ???? i z toho důvodu jsme již v 8:20 vyrazili na cestu k bývalé rušičce štvavých vysílaček, nezní to komicky?, a dnes rozhledně Poledník 1315m. Šli jsme stejnou cestou jako já o den dřív. Změna přišla až na Liščích dírách, kde jsme zahli doprava do kopce po strojově upravené běžecké trati. Někteří běžkaři to docela těžce nesli, ačkoli jsme opravdu důsledně dávali pozor, aby nedošlo k poničení, jinak krásně upravené, stopy. Cesta byla v podstatě neustále do kopce, no rozhledny v údolí zatim moc nejsou 🙂 Počasí bylo uplně luxusní, úplné jasno, teplota kolem -8. V 11:15 jsme dorazili na Poledník, kde už tak luxusně nebylo. Teplota asi -14 a hlavně silný ledový vichr. Karel nasadil sněžnice a vyrazil po neznačené cestě přes Prášilské jezero na chatu. Já s Andy stejnou cestou zpět, jen na Liščích dírách jsme pokračovali rovně, jako já den předtím. Běžkařů bylo o poznání více jak předchozí den, ale již bez nějakých konfliktů, rozumní lidé se vždy domluví a vyhoví si. Krátce po 14hod jsme, chvíli po Karlovi a Pavlovi, který překvapivě, po příjezdu taxikem vyrazil k Prášilskému jezeru!, dorazili na chatu. Tůra trvala něco málo přes 5hodin a ušli jsme 18km s převýšenímcca 1000m. Andy, stejně jako přechozí den, vyrazila na běžky, smekám před ní. My asi po hodinovém odpočinku na lůžku jsme opět vyrazili k Michalovi na pozdní oběd. Po obědě a opět lehkém odpočinku jsme šli zhodnotit, konečně už ve čtyřech, tento výjezd. Byl poněkud netypický, ale naštěstí vše dopadlo dobře. Už se těším na Velikonoce a Novohradské hory.