Původní záměr vyrazit do Tater na gastroroadtrip nám braťia Slováci nepovolili, tak jsme vzali za vděk Krkonošema. A volba to byla více než dobrá. K ideálu stačilo zůstat týden a malinko lepší počasí. Předpověď nevěstila nic moc dobrého, ale jelikož náš absťák po horách už byl na vrcholu, tak nám to bylo tak nějak jedno. Před 15hod jsme za jemného deště dorazili do Harrachova a v restauraci Terassa si dali pozdní oběd, který to vše odstartoval. Nevím jestli to byla náhoda (čas ukázal, že nebyla) ale ve všech podnicích co jsme byli, tak byl výborný, profesionální, ale zároveň přátelský přístup personálu. Pravda je, že až na jednu vyjímku byli lokály poloprázdné. Náš pension byl mimo hlavní centrum Harrachova, ale s parádním výhledem na Čerťák a skokanské můstky, které jsou v takovém stavu, že jsem nevěděl jestli se mám smát a nebo brečet. Majitelé nás již netrpělivě očekávali, byli jsme první, a na tento víkend i jediní, hosté po té pseudopandemii. Pension parádní. Hodně, a nejen z venku, nám to připomělo naše nedávné výjezdy do Tyrolských Dolomit. Ubytovali jsme se, hodili řeč s paní domácí kam na jídlo atd. Volba padla na pivovar Novosad a syn, do jehož areálu patří i sklárna a pivní lázně. Rozlehlá restaurace působila smutně neboť nás tam sedělo max. deset… Světlá 12° František pro mě a pro Magdunu stejné, ale řezané. Ovšem řezané, tak jak má býti, viz foto. Pivo jak křen, číšník hovorný, jídlo krajové.
Ráno po snídani (klasika) jsme vyrazili na nedaleké Mumlavské vodopády 778m (já se stativem) po pár minutách začíná pršet, takový ten lehký zahradnický déšť. Po 40minutách dorážíme k vodopádům, kde již regulérně leje. Všude voda, a několik skalních turistů. Proběhlo pár fotek (stativ jsem nevyndal) a jdeme pomalu zpět. Já docela promočen, neboť jsem neměl pláštěnku :). Pivo Krakonoš v Mumlavské boudě, nedaleko vodopádů přišlo vhod. Z kuchyně jsem zaslechl něco o hruškovici, za pár minut už dvě stáli u nás na stole. Venku se mezitím déšť zklidnil, takže si svou chvíli slávy užil i stativ u vodopádů. Náš další cíl bylo hornické muzeum. Tam jsme dorazili přesně minutu před komentovanou prohlídkou. Cca hodinová procházka v rudném dole s fajn komentářem. Za zmínku stojí to, že jsme v jednu chvíli byli 90m pod povrchem. Po prohlídce jsme sešli do Harrachova a v Chaloupce si dali oběd. Tak dobrou dršťkovou snad nedělá ani Míla. Chválíme jí servírce, zaslechl to kuchař, a šup, už byl u nás u stolu, a začal popisovat jak tu polévku vařil 🙂 Následoval kančí guláš s bramboráky (domácími, žádný polotovar) a plněné knedlíky uzeným masem s domácím červeným zelím. Zalito pivem a rychle na barák, neboť na 17hod jsem měl domluvené překvapení pro Magdunu v pivních lázních. V 17hod se už mácháme v 10ti litrech nepasterizovaného piva naředěného pramenitou vodou a drceným chmelem probublávající výřivkou. Každý jsme dostali jedno malé světlé, takže pivo kam se podíváš. Po 30ti minutové koupeli masáž a hurá do pivovaru 🙂 Vídeňský telecí řízek (fakt byl smažený na másle) s bavorským salátem podtrhl parádní den. Cestou na pension jsme pro změnu řádně zmokli…
Předpověď na sobotu, setrvalý stav. Neva, jdeme na okruh dle paní domácí. Za mírného mrholení jsme po 9hod vyrazili podél ryzího potoka na Rýžoviště 722m tzv. Krakonošovou cestou (Krakonoše jsme nepotkali) Cesta mírně stoupala, a přes rozcestí Ručičky 967m, rozcestí Pod Lysou horou 1080m jsme došli až na Dvoračky 1133m, kde jsme v šoku viděli narvané parkoviště! V restauraci mumraj, ale během 5minut sedíme. Dlouho nevídaný restaurační hukot nám dal vzpomenout na nedávnou minulost. Je třeba uznat, že číšníci kmitali jak o život. Za dalších 5minut piva na stole, a za 15minut borůvkové knedlíky a koleno na pivě s chlebem též. Jagermaister na trávení a jedem dál, jsme teprve v půlce. Venku se ochladilo (ty Jágry měli být dva…), stále mrholí a my jdeme stejnou cestou zpět. Na Ručičkách měníme směr a okolo Kiosku Ručičky pomalu klesáme. Na rozcestí Studenov 929m se chvilku dohadujeme zda půjdeme dolů do Harrachova a nebo nahoru na Čertovu horu. Jasně, že zvítězila varianta B. Šlapeme, už neprší, okolo Janovy vyhlídky stoupáme na Čerťák 1021m. Tam v kiosku se chci občerstvit, bohužel pán je magor, za ty ceny může být rád, že jsem ho neposlal do prdele. S tatrankou v ústech (z našich zásob) zahajujeme klesání sjezdovkou (lanovka byla v provozu, ale ta je pro děcka). Přicházíme ke skokanským můstkům, na které koukáme z balkonu. Ostuda Harrachova, jinak to nazvat nejde. Už se ani nedá vylézt na nájezdovou stopu mamutího můstku (před 25lety jsme tam s Ydyksebem stáli) pomalým krokem jsme došli na doskočiště. Zasloužená večeře v Roubence opět podtrhla další parádní krkonošský den. Telecí pavouček, hovězí líčka zalité volbou sládků Radegast Ratar (fakt je dobrej) a na rozlučku domácí medová slivovice. A hurá do pelechu. Slušná tůra 19,3km a ▲ 690m a ▼690m, po 10,5hodinách na nohách.
Celkem jsme nachodili 53km a nastoupali ▲925m, ▼925m. Měřeno Polar Grit X.
Zvláštní poděkování:
Paní Heleně a Pavlovi Nüsserovým, majitelům pensionu Vinkl, za příjemný přístup
Pivovaru Novosad a syn, za super jídlo a pivo, v kterém jsme se i koupali
Kuchařovi z Chaloupky za poctivou českou kuchyni
Obsluze chaty Štumpovka, za rychlou obsluhu i v přeplněné restauraci
Krakonošovi, že dohlíží na Harrachov, aby nebyl tak komerční jako Špindlerův Mlýn
