Nastal čas plnit sliby. Magduna si dlouhá léta přála navštívit Řecko. A letos uzrál čas. Vybral jsem, jak jinak, ostrov Kréta. Díky našemu premiérovi a jeho idiotské politice, jsme využili nabídek zahraničních cestovních kanceláří. A byl to dobrý krok. Finanční rozdíl byl pětimístný, a od letu přes pobyt až po návrat, bylo vše na jedničku. Vlastně jsme o CK ani nevěděli, protože veškeré info, a i případné problémy, se řešili jen a pouze přes mobilní aplikaci, samozřejmě v češtině. Ve čtvrtek 13.6 v 13:15 jsme za slunečného počasí vzlétli s leteckou společností Eurowings (patřící pod Lufthansu) z pražského letiště na Krétu. V 17h řeckého času (mají tam +1h) jsme po klidném letu přistáli na Krétě. Po vcelku rychlém odbavení, jsme dle dispozic hledali řidiče busu v modrých trikách s logem cestovní kanceláře. Po chvíli sedíme v klimatizovaném autobuse i s ostatními turisty různých národností. Po asi 25minutách řidič hlásí „Martin perform“ a vystupujeme. Náš hotel Neptuno Beach, už podle názvu, ležel přímo u pláže. V recepci vše vyřízeno během pár minut, dostáváme náramky a poté už recepční bere Magdy kufr a vede nás na pokoj. Pokoj tak akorát, s lednicí, klimatizací a balkonem s bočním výhledem na moře. Vybalíme nejnutnější a hurá na večeři. Zlý jazykové tvrdí, že na takovéto dovolené jezdíme kvůli jídlu 😊 No, asi na tom něco bude. Prostě rádi jíme, poznáváme jiné kuchyně a zvyky. Ale hlavně si užíváme to, že máme vše přímo pod nosem a úplně bez práce a vlastně pořád 😊 V hotelu nebylo nic, co by bylo ke kritice. Naopak nás mile překvapila čistota, neustálý úklid. Na rozdíl od okolních prostor a vlastně všude, nepořádek, prostě Balkán v plné parádě.
Auto jsme si zajištovali až na místě, a až čtvrtý den, sami bez CK a přes internet. Půjčoven bylo několik kolem v dostupnosti od hotelu. Toyota Aygo se jevila jako dostačující, bohužel jsem trochu podcenil krétské kopce, ale hlavně styl jízdy ostrovanů. Navštívili jsme Cretaquarium, byla to naše premiéra, nikdy jsme neviděli podobnou atrakci. Tak nejen proto jsme byli nadšeni. Zhruba dvouhodinová prohlídka za velmi slušnou cenu (10€) se nám líbila. Již méně ceny suvenýrů, chtěli jsme něco koupit těm našim klukům, ale ty ceny byl vážně úlet. Cestou zpět jsme vyjeli na náhorní plošinu Lasithi Plateau 850m, která je prý nejúrodnější částí Kréty. Nekonečné aleje olivovníků a krásné výhledy. Na některých místech zůstaly k vidění staré kamenné mlýny z benátského období. Historie na každém kroku. Na oběd jsme cíleně zastavili v malé obci Tzermiado 800m z 15.století. Tady se opravdu čas zastavil. Taverna Cafe Kronio s majitelem Vasilidisem, pro kterého není problém pohovořit s jakýmkoli hostem, byla příjemnou zastávkou. Samozřejmě nám poradil s výběrem jídla, a jak bývá v těchto končinách zvykem pochlubil se i svoji pálenkou. Další den jsem vyslyšel volání hor (ba ne měl jsem naplánováno z Prahy) a vyrazil sám na nejvyšší vrchol celého ostrova Psiloritis (Mont Idi) 2 456m. Nejprve jsem se musel přiblížit autem až na parkoviště Lakkos Mygerou ve výšce 1 562m, což bylo výškových 1 559m od hotelu. Malá Toyota kňučela v každé serpentině, a že jich bylo. Těch 53km jsem jel necelé dvě hodiny!!! Těsně před cílem jsem nuceně předjel dvě vojenské auta plné vojáků vybavené plnou polní, včetně samopalů. To jsem ještě netušil, že na parkovišti dvě stejná auta již parkují. Zřejmě vojenské cvičení. Pocit to nebyl úplně ideální, navíc moc magorů jako já na vrchol nestoupalo (bylo asi 35stupňů) Samotný výstup není náročný, značení skoro žádné, prostě nahoru na horu. Hora je bez jakékoli vegetace, takže před pražícím sluncem není úniku. To je asi největší zátěž. Samotný vrchol je úžasné místo! Právem je vrchol hodnocen jako nejprominentnější hora celého Řecka a osmá celé Evropy! Výhledy byly famozní! Výhled na severní i jižní pobřeží, a neskutečný vítr umocnil můj horský výkon. Nahoře focení, pokus o videa, což silně bojkotoval velmi silný vítr. Cesta dolů byla, jak jinak, jednodušší, pln euforie, kterou trochu reguloval divný pocit se stoupajících vojáků…. I cesta autem zpět do resortu byla tak nějak veselejší, hlavně proto, že to bylo z kopce 😊
Další výjezd jsme nasměrovali na nejvýchodnější cíp ostrova, k pláži honosného názvu Vai Palm Beach. Cílem byla nejen nádherná pláž, ale hlavně unikátní palmová alej, největší v Evropě a jediná ne uměle vysázená na Krétě. Bohužel, díky lidem, kteří se chovají jak pitomci je alej z 99% oplocena, tudíž nepřístupna. Dokonce i rozhledna, která je umístěna v aleji, je již nepřístupná. Mapy.cz to stále netuší…. Oběd jsme si užili v Restauraci Vai Palm Beach (jak jinak) výhled na moře přímo od talíře, špičkový servis, výborné jídlo za vyšší cenu umocnilo parádní den. Dostávám se k dopravě po ostrově. Něco jsem měl načteno již před odjezdem, to se nejen potvrdilo, ale v mnohém předčilo 😊 Blinkry jsem tam používal zřejmě jen já, přednost skoro také. Plná, a dokonce i dvojitá plná, čára jako by nebyla! Jediné, co asi dodržují, je barva semaforu. Pro řidiče, který je zvyklý na nějaký řád, mezi které se počítám, je to docela utrpení. Řídím rád, dálkové cesty si dokonce i užívám, ale zde jsem trpěl. I proto jsme auto vrátili o den dříve. Odevzdání auta trvalo asi 5,5minuty 😊 To byl fofr, na Azorech jsme auto přebírali a odevzdávali dohromady asi hodinu….. Do hlavního města Heraklionu jsme jeli autobusem (cesta 2€/osoba/jízda) záměrně jsme vynechali historické památky. Prostě to nebyl náš prioritní cíl, není to Řím. Město pěkné, živé hned u moře, dlouhé molo, kde kotví velké, několika patrové lodě jsme prošli celé (v tom vedru 38stupnů heroický výkon) nad hlavami létají letadla každých 15minut. Nákup nějakých suvenýrů, oběd v typické řecké restauraci Avra Cafe Bar Food s výhledem na přístav, procházka malebnými uličkami, zmrzlina, káva a hurá zpět do resortu.
Pár dní jsme strávili jen v okolí resortu, procházkou po malých obchůdcích se vším možným, posezení v řecké kavárně, prostě takové to dovolenkové flákání 😊 Vyžití v resortu standartní, restaurace od 6:45 do 10h, od 12:45 do 15h, a od 18:30 do 21h. Bar od 9h do 23h. Hodně nás pobavila jejich brčka, u nás bojujeme proti oteplování Země papírovými brčky. Tam měli také papírová, ale vně byla plastová 😊 No i tak to jde…. Animační programy (vcelku nenucené) vedl náš krajan Andreas. Večer něco jako diskotéky, docela v pohodě, my si vystačíme sami, s míchanými nápoji, to jde velmi dobře 😊 Řecko nás nadchlo, ještě se nám asi nestalo, abychom hned druhý den koukali na další zájezdy….
Jak to v životě bývá, nemůže být vše v ideálu. Cesta domů, byla šílená. Krétské letiště silně nestíhalo, přeplněné lidmi, letadly, zmatky, nedostatek možností si koupit alespoň vodu, v přeplněných halách nedýchatelno. No, tak trochu Bangladéš 🙂 Během letu nad Srbskem bouřka, takže turbulence, no 35minut, které bych nerad opakoval.