Ydykseb Rampuše 3.8 – 10.8

Čtvrtou desítku ročníků expedice YdykseB jsme zahájili v Orlických horách, v obci Rampuše, 8km od Rychnova nad Kněžnou. V kraji Karla Poláčka, rodáka z Rychnova nad Kněžnou, autora románu Bylo nás pět.

 Letošní ročník byl v rytmu kulatých narozenin Karla, které vyšly na pondělí. S Mílou se nám povedla pěkná taškařice, do teď nechápu, že jsme to vydrželi nevykecat. Jedním z darů od nás byla kniha (měl by jí mít každý sparťan v knihovně na čestném místě) NÁROD SPARTA GEN ACS. Na tom není asi nic unikátního, ale knihu, i s věnováním, mu přivezl náš kamarád z dětství, (i jemu je věnována jedna kapitola v té knize) a bývalý gólman Sparty a reprezentace Petr Kouba! Překvapení všech, když v pondělí navečer dorazil, bylo velké. Karla to dohnalo až k slzám. No, a my s Mílou byli spokojeni, takhle přesně jsme to plánovali. Ten večer, vlastně až do brzkých ranních hodin, patří k tomu nejlepšímu, co jsme za celých 31 ročníků zažili. Petr, ani mi to nepřekvapuje, se bavil tak jako kdybychom se rozešli minulý týden. Schází mi slov, abych popsal, jaký to byl fajn čas. Ráno už tak fajnové nebylo, posnídali jsme polévku, někdo i pivo. Poseděli, pokecali a Petr někdy kolem 14hodiny odjel, neboť ho volaly pracovní povinnosti k reprezentaci do 21let.

V pondělí, před příjezdem Petra, jsme navštívili Rychnov nad Kněžnou. Trochu zklamání, ve městě toho není mnoho zajímavého. Ani slušnou restauraci jsme nenašli, takže oběd proběhl v čínské restauraci 😊 asi premiéra za celých 30let. Další výlet byl naplánován na poutní místo v Neratově, kde se nachází kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kostel, který dostal druhou šanci. Úžasné místo, které nemá obdoby. Tak nějak se většinou o kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Neratově hovoří. Mě osobně taková místa přitahují, kdo mě hodně zná, ví, že v horách (a je jedno, jestli v Alpách nebo v Krkonoších) vždy aspoň jedno takové místo musím navštívit. Pokora. Někteří z nás navštívili Masarykovu chatu na kopci Šerlich 1 027m. Chata leží takřka přímo na česko-polské hranici. Mě se chata líbila, pěkné historické horské stavení. Umím si představit, jak to tam večer pěkné žije. Odtud jsme s Láďou vyrazili po červené na rozhlednu Velká Deštná 1 116m., pěkné výhledy, vrcholové počasí a čočková polévka na výše zmíněné chatě umocnila příjemně strávený den.

Po delší době jsme letos opět hráli, všichni!, karty-prší. Vybavuji si, že v prvních ročnících takto končil každý večer… Karel přivezl stolní hru Soudruhu, nezlob se, škoda, že jsme to nehráli častěji. Mohlo se nás na ten kdysi vysněný Západ dostat více 😊

Chalupa nebyla špatná, ale trošku jsme si zase srazili laťku dolů. Moc do objektu paní neinvestuje. Malé plus byla vířivka, kterou vlastně nakonec využíval jen Jarda s Láďou. Opět a znovu musím zmínit Mílovu kuchyni. Domácí přípravu dotáhl už skoro k dokonalosti. Po několikáté servíroval ptáčky ze Španělska, tentokrát i s domácím knedlíkem. Dršťková polévka, po ránu úplně nejlepší, dokonce došlo i na tažení vývaru hovězího. Již klasika kančí guláš, medailonky, no stará se o nás jak o vlastní. I buřty jsme si opekly. A tak se dozorčí rada YdykseBu usnesla, že si zaslouží za dlouholetou práci ve prospěch kolektivu, malý dárek. Obdržel nůž šéfkuchaře z damašské oceli, moc pěkné dílo. Za zmínku stojí ještě to, že jindy poklidný příjezd, byl letos zpestřen problémy s Karlovým autem. Respektive s chlazením. V jednu chvíli to vypadalo hodně blbě, nakonec se vše zvládlo. A přesně v této situaci se projevil náš katastrofik  Franta. Ty nezavolaj, ty nepřijedou. Asi nejfrekventovanější věty prvního dne 😊 Nakonec zavolali a i přijeli.

Účastníci expedice:

František – nejstarší člen, katastrofický scénarista, komentátor všeho dění

Jarda –  absolvent výměny druhé kyčle

Karel – jubilant, nákupčí a řidič

Láďa –mistr grilu a Lídl, Lídl, Lídl letos asi největší bavič

Míla – šéfkuchař, teď i s pořádným nožem

Martin – řidič, letos nezajistil vysílací studio

Petr K. – zvláštní host, krycí jméno Monika