Letošní svátky jara jsme se rozjeli strávit do Beskyd, obce Velké Karlovice, pension Pod Pralesem, kde je i stejnojmenný pivovar. Jako každý rok, prima tradice, jsme jeli se Zdenou a Karlem, jeho sestrou Jitkou a nově s jejím přítelem Michalem. Předpověď klasicky nevěštila vůbec nic pozitivního, ve čtvrtek večer dokonce v cílové destinaci silně chumelilo. A chumelení jsme si sebou přivezli i v pátek před 15hodinou, kdy jsme konečně dorazili. Pokoje v penzionu z 18.století, byly v pohodě, snad jen jsme postrádali nějaký prostor na usušení věcí.
Večer jsme zasedli do pivovaru, ve stylové restauraci. Po jídle a několika pivech, panácích (moje a Karla narozeniny) přišel Michal s geniálním nápadem vyrazit na nedalekou 24m vysokou rozhlednu Miloňová, která leží na stejnojmenném vrchu ve výšce 846m. Nápad super, kdyby nebylo půl osmý večer…. Samozřejmě my tři chlapi a Jitka jsme se rychle oblékli a s čelovkama vyrazili do víru karlovického lesa. Hned za luxusním hotelem SPA Lanterna jsme za slabého mrholení dost ostře začali stoupat na vrch Miloňová. Sněhu cca 10cm. Za slabší hodinku jsme dorazili k rozhledně, kterou jsme moc neviděli. Po lehce namrzlých schodech jsme vylezli nahoru, kde nás uchvátily nádherné výhledy 😊 Opatrně jsme sestoupili dolů, stejnou cestou jsme sestoupili zpět k pensionu. Celkem 5km…. Fajn bojovka.
V sobotu ráno po snídani (klasika české švédské stoly) jsme skočili do dvou aut a přejeli na parkoviště u ski areálu Kasarne 918m, přímo na česko-slovenských hranicích. V této lokalitě ležel sníh, místy zledovatělý, počasí takové vlezlé, ale hlavně že neprší. Po žluté přes sedlo Gežov 1 020m na Velký Javorník 1 072m dále pak po červené přes sedlo pod Velkým Javorníkom 1 071m, Butorky 828m, Sedlo pod Hričovcom 960m, Sedlo pod Lemešnou 800m, Lemešná rozcestí 960m, kde jsme se napojili na modrou a přes Bařinku 868m jsme odbočili na cyklostezku jako zkratku na žlutou a pak k nám, k pensionu. My chlapi jsme skočili k Michalovi do auta a vyrazili pro naše dvě auta, a pak sjeli k pensionu. Večeře, příjemný pokec, ochutnávka piv z místního pivovaru a tentokrát bez noční bojovky.
V neděli hned po snídani jsme naskákali do vozů a vyrazili, za podstatně lepšího počasí, ke ski areálu Opálená, kde jsme na parkovišti 527m nechali auta. Pohled na sjezdovku kudy vedla žlutá turistická značka nebyl zrovna nejpříjemnější, ale za pár desítek minut včetně kratší bahenní etapy, jsme došli na rozcestí Nad starou salaší 780m, kde jsme se napojili na naučnou stezku Skalka, po které jsme traverzem došli až do sedla Ondřejník 758m. Odtud ostře do kopce až na vrchol dnešního cíle, Ondřejník 890m, kde trčí ani ne rok nový kříž, včetně Ježíše. Proběhlo společné foto, pokochání se výhledy a pomalu sestup dolu do sedla. Pokračujeme dál po modré tzv. Jezevčí stezce okolo turistické chaty Ondřejník, kde jsme zahnuli ostře doleva a dál po modré a po vrstevnici došli zpět na úvodní žlutou. Tam jsme již po sušší cestě došli ke sjezdovce, sešli jí a usadili se v restauraci Opálená. Malá útulná hospůdka, kde jsme se ohřáli polévkou a kávou, ale hlavně přečkali krátkou deštovou přeháňku. Asi po hodině jsme sešli k autům, kde jsme se rozloučili s Michalem a Jitkou, volaly je pracovní povinnosti. Cestou zpět jsme nakoupili nějaké ty ovčí dobroty a jeli na pokoj. U večeře jsme zhodnotili výjezd jako zdařilý, naplánovali příští rok a šli chrnět.
Ráno po snídani, už za slunečného počasí jsme vyrazili k domovům. Beskydy jsou fajn.
Nachodili jsme 32km, ▲1 005m, ▼1 327m, měřeno Polar GritX
