Den 1. – pátek 30.8
Po roce natěšeni jsme opět na Ruzyňském letišti na cestě za dobrodružstvím a zážitky. Bohužel oproti loňskému roku opět jen ve dvou, Michal příslíbil návrat za rok. Původní záměr byl vyrazit na Haute Route (Chamonix – Zermatt) bohužel logistika výjezdu byla nepříznivá. Tak jsme vyrazili mnohem dál na jihozápad, do Pyrenejí, konkrétně vlajková loď, národní park Ordesa y Monte Perdido, který se rozkládá na hranicích Španělska a Francie. V 8:40 vzlétneme s RyanAirem do Francouzského Bordeaux. Máme pár minut zpoždění, ale to nás zatím nijak neděsí. Klidný let, a krátce po 11h jsme v Bordeaux a již čekáme na batohy, což je vždy tak trochu napínavý 😊 po půl hodině napětí odcházíme s batohy na zastávku autobusu, který nás odveze na vlakové nádraží St.Jean. V 13:58, zpoždění 36min ☹, odjíždíme vlakem do městečka Pau. Odtud v 17h odjíždíme busem do Lourdes (Lurdy), po půl hodině vystupujeme v Lurdech, abychom za další půl hodinu přejeli do cíle dnešního dne, obce Cauterets 1 000m, kde v hotelu La Bois Joli rozbijeme první tábor. Rychlá večeře v La Sierra, pizza a pivo, není moc na výběr. S nepříznivou předpovědí počasí zřejmě místní podnikatelé vyhlásili konec sezony, jak si jinak vysvětlit pozavírané restaurace. Předpověď na dny příští je šílená, ale s tím nic neuděláme. Nálada je dobrá 😀, trochu to evokuje start loňských Alp. No, uvidíme.
Den 2. – sobota 31.8
Bonjour. Noc v pohodě, večer a v noci slejvák. Teď obloha jako včera, ale neprší. V 8h snídáme, na Francii docela slušná. Poté musíme zjistit, odkud jede bus na Pont d‘Espagne 1 500m, čeká nás kratší přesun mimo město (a hlavně asfalt!) a pak už jen hory a jezera. Začínáme pomalu stoupat údolím Valée de Gaube podél stejnojmenné říčky. Ta nám bude dělat společnost celý první horský den. A předvádí se přímo luxusně. Po chvilce hned u Hotellerie Pont d’Espagne nádherný vodopád Cascade du Pont d’Espagne. U hotelu zaskočí nejen nás kráva, která se rozhodla projít přes terasu restaurace mezi turisty a přes lávku až na druhý břeh… Fotíme a užíváme si krásné přírody. Nejen díky hučící říčce vnímáme velmi vysokou vlhkost, takže začínáme odhazovat svršky. Vcelku pohodovou chůzí dojdeme k první zastávce Hôtellerie Lac De Gaube 1 725m u stejnojmenného jezera. Z terasy chaty je parádní výhled na nejvyšší vrchol francouzské části Pyrenejí Vignemale 3 298m. Osvěžujeme se kávou a kolou, fotíme stejně jako ostatní, neboť panorama se krásně zrcadlí v modrozelené hladině jezera. Jezero obcházíme zprava, stejnou cestu si vybrala i jedna s pasoucích se krav. Po kamenité cestě se jí jde podstatně lépe jak nám. Jen nám není jasné kam, že si to vyrazila. Když dorazíme na protilehlý břeh, vidíme, že kravka se šla napít 😊 Krásně pózuje u jezera. Pokračujeme dál, cesta se vlní, a je lemována mnoha vodopády, voda mění barvu. Stoupáme, přeskakujeme přes kameny rozvodněný potok, a pak znova a opět (tady to ještě šlo) Okolo 16hodiny přicházíme za velmi příjemného počasí do cíle dne, k chatě Refuge des Oulettes de Gaube 2 151m. Chata pěkná, plná asi z 90 %. Vyřizujeme ubytování se snídaní a večeří. Využíváme slevu 13€ díky pojištění OEAV. Při čekání na večeři objednávám pivo, hodně hnusný, o ceně nemluvě. V 19h večeře, vypadá to, že jsme jediní dva turisti mimo Francii a Španělsko, trochu exoti. Dokonce učíme pár důležitých českých slov spolusedící, např. Pivo, děkuji 😊. U stolu se opakuje loňská a hlavně předloňská situace, opět obdiv nad našimi tématickými tričky z dílny Michala, který chybí. Dokonce ukazujeme fotky z předloňských akcí. Před večeří má chatař proslov, ve francouzštině, o chodu chaty, bezpečnosti atd. Vedle sedící Francouzka nám vše poté překládá do angličtiny. Večeře hrachová polévka (no, nazdar na pokoji nás spí sedm) musaka (Magduna jí dělá lepší) a sýr. Před 21h uleháme.
Den 3. – neděle 1.9
Noc hrozná, bouřka, vichr a hlavně silný déšť. V 6:30 vstáváme, protože se musíme prostřídat na snídani, kterou máme na sedmou hodinu. Snídaně slabá, prostě Francie. V 8hodin odcházíme za mírného deště a v pláštěnkách. Po noční průtrži je půda plná vody, stoupáme do sedla Col des Mulets 2 591m. Brodíme říčku Rio Ara, zatím přes kameny, které docela kloužou. Aby toho nebylo málo, stejně jako loni, se peru s puchýři na levé noze. Před jedním z mnoha brodů narážíme na dvě Francouzky z večeře. Jedna z nich uklouzla a má v háji koleno! Chudák pololeží mokrá na zemi a volají vrtulník, který cca za 40minut slyšíme. Snažili jsme se pomoci, ale nebylo jak. Od teď našlapujeme ještě opatrněji než doteď, pád a úraz by byl za této situace fatální. Stoupáme, počasí stále stejné, chladno lehký déšť. V 10h dobýváme sedlo Col des Mulets 2 591m, tím opouštíme Francii a vstupujeme na Španělské území, konkrétně do Aragonie. A teď nás čeká sestup k chatě Refugio de Bujaruelo 1 358m, což činí 1 231m dolů. S nástupem španělského království se značně zlepšilo počasí. Postupně odhazujeme svršky. Zároveň, ale přibývá více a více brodů. Dohnala nás ta zdravá Francouzka, kolegyně odlétla vrtulníkem, neznámo kam (Francie, Španělsko?) Spěchá na signál a někam k dopravě, aby jí mohla být nápomocna. Ptám se, jakým způsobem ji dostali do vrtulníku, odpověď, přes lano. No užila si to holka. Až přicházíme k místu, kde se přeskákat nedá, dobrých 40minut hledáme vhodné místo. Padá rozhodnutí se přezout do sandálů, svléknout dlouhé nohavice a ve vhodném místě řeku přejít. Mě ten nápad tak vyděsil, že si musím odskočit 😊, naštěstí jdeme úplně sami. Přebrodíme těch pár metrů a spontánně si zaskandujeme jeden ze sparťanských chorálů 😊, ten adrenalin musel ven. Těch brodů s podobným průběhem je ještě několik. Při sestupu míjíme Refugio del Vado de Ordiso 1 610m, což není nic jiného než slušná ruina, sloužící jako bivak. Původní plán zněl zde nocovat, postupujeme dál, což zřejmě potěšilo nedalekou skupinku turistů, kteří seděli kousek od bivaku. Před 17h procházíme přes starý kamenný ikonický můstek přes nám důvěrně známou řeku Rio Ara. Tento sestup kopíruje evropský trek GR11 a zároveň tudy vede i jedna z mnoha cest Sv.Jakuba. U chaty konečně chytáme trošku signálu k úlevě našich blízkých a kamarádů. Opět bereme večeři a snídani. Je vidět, že jsme hodně blízko civilizaci, neboť k večeři dostáváme zeleninovou polévku (tu nám dali omylem) pasta bolognese, a pak vrchol kuře s broskví!! s hranolkami. Sladká tečka na závěr trochu zvedla výsledné hodnocení. Setkáváme se poprvé a naposledy s jazykem nám blízkým. Tři Slovenky. Zrušili to, co jdeme my zítra, chata Refugio de Goriz 2 200m. Díky počasí…. Necháme se překvapit, jakmile do kaňonu vstoupíme, již není cesty zpět (logistika návratu, vlak, letadlo atd.) V 21:30 jdeme chrnět, dnešek byl náročný, nohy trpí….
Den 4. – pondělí 2.9
V 7:30 vstáváme, balíme polovlhké věci. Nebylo kde sušit, pokoj byl malý, dvoulůžkový. V 8h vydatně snídáme, fakt dobrá snídaně. V 9h vycházíme. Dnes nás čeká, snad, klidný den. Včera jsme si udělali trochu fóra. Cílem je vstupní brána do španělských Pyrenejí, městečko Torla Ordesa 1 032m. Cesta vede převážně lesem údolím Valle de Bujaruelo, traversem nad nám již důvěrně známé, teď už, řeky Rio Ara. Místy je stezka exponovaná ocelovými lany, které se docela hodí, ten sráz dolů je místy dost strmý. Zároveň se nám otvírají nádherné scenérie, které přiživuje i velmi slušné počasí. Je teplo a slunečno. Jdeme v klidu, užíváme si to. Cestou pozorujeme i zajímavou floru, nám neznámé rostliny. Prostě pohodový den. V poledne přícházíme na silnici, která nás dovede k hotelu Silken Ordesa, kde Martin už v ČR zajistil nocleh. Check-in máme až ve 14h, naštěstí je hotel poloprázdný tak nás ubytují hned. Dáváme na baru presso a kolu u ne zrovna příjemné, mladé barmanky. Sprcha a odchod do starého kamenného městečka Torla, které je považováno za vstupní bránu do národního parku Ordesa y Monte Perdido. Městu dominuje farní kostel svatého Salvátora z 16. století, bohužel je uzavřen. Město má své kouzlo, všechny budovy jsou totožné kamenné s břidlicovými střechami. Nechtěl bych tu ale být v hlavní sezoně. Procházíme centrem, fotíme, posedíme u oběda v restauraci La Terazza Mondaruego, nakoupíme pár nezbytných suvenýrů a v 18:30 se vracíme na hotel. Večeři vybíráme z jídelního lístku v restauraci, kam úplně nepatříme, bílé ubrusy totiž nekorespondují s naším turistickým, navlhlým a možná už i lehce zapáchajícím outfitem. Je nám to samozřejmě jedno 😊 Objednáváme risotto s houbami a velmi dobrý dezert. Ve 22h uleháme, kontrola předpovědi počasí: lehké vylepšení, ale teď tu opět hřmí….
Den 5. – úterý 3.9
V sedm hodin vstáváme, abychom za půlhodiny snídali. Snídaně super, inu hotel. V rámci ušetření výškových metrů a nezáživné cesty lesem, volíme přiblížení do Pradera de Ordesa 1 315m. Minule nám řidič poradil, nekupovat lístek dopředu přes internet, u něho stojí polovinu. Ok, zastavujeme bus, nastupujeme, a padá otázka tickets? Samozřejmě nemáme, takže 1,5km zpět do infocentra v Ordese, kde jsme včera několik hodin zevlovali! Nasazujeme šílené tempo, abychom za 20minut v Ordese nastupovali do dalšího autobusu! A to je teprve začátek. V půl desáté nasazujeme batohy přímo na hranici národního parku Ordesa y Monte Perdido 1 315m. Počasí proměnlivé. Vcházíme do údolí, které jsme obdivovali na youtube a dalších sociálních sítích. Ačkoli nemáme dokonalé výhledy, díky nízké oblačnosti a občasné mlze, jsme stejně unešení. Za mě jedno z nejkrásnějších míst, které jsem v horách navštívil, a to je teprve ústí kaňonu. Hned naproti nám, na jakémsi „konci“ kaňonu stojí „zeď“ La Fraucata 2 100m. Impozantní stěna, my stojíme na kótě 1 345m! Pokračujeme dále po dně soutěsky a nevíme kam hledět dříve. Počasí se mění každou minutu, ale naštěstí voda zatím padá jen z mnoha vodopádů tady všude kolem nás. Na konci kaňonu míjíme vodopád, jestli ne největší, tak jistě nejdominantnější, Cascada Cola de Caballo. A tady se ostře stáčíme doprava a začínáme poměrně ostře stoupat do míst, kde jsme si před pár desítkami minut mysleli, že žádná cesta určitě vést nemůže… Jsme jediní, kdo se dává na tuto cestu. Ostatní dělají okruh a vrací se zpět. Místy je cesta opět exponovaná, úzké chodníčky, po kterých teče milion různě velkých potůčků. Naštěstí kvalitní obuv a asi i hrubost skály nezpůsobuje klouzání. Pohledy dolů jsou stejně impozantní jako pohledy zespodu sem. Výstup není lehký, začínám toho mít plné kly. Často odpočívám, naštěstí je pořád nač koukat. Opouštíme kaňon, respektive zahýbáme doleva, už nevidíme na spodek soutěsky. Ale zase jsme blíže chatě, no spíš si to myslíme. Vcházíme na náhorní plošinu, kde jsme očekávali, že už uvidíme chatu, není tomu tak. Naopak vidíme tabulku s údajem 1,9km/55minut! Šlapeme dál, už oba celkem vyčerpaní. Po 15hodině přicházíme k chatě Refugio de Goriz 2 200m, která je v částečné rekonstrukci, což jsme věděli a proto jsme měli rezervaci pouze na stan. Samozřejmě vzhledem k předpovědi počasí bychom raději volili střechu nad hlavou. A to se díky velkému odlivu turistů a následným zrušením rezervací, podařilo. Ubytujeme se, dáme si výborný pivo do skla, a světe div se, jdeme ven fotit! Bez batohů nám připadá, že se vznášíme. Krajina je neskutečná, odtud máme nejkrásnější snímky. Po dvou hodinách se vracíme, rychlá sprcha, doplnění minerálů z místní minerální vody a čekání na večeři nad mapami, neboť výstup na M.Perdido 3 355m jsme zrušili, prostě bychom to nezvládli, nejen fyzicky, ale hlavně časově (to ještě netušíme co se odehraje v dalších dnech), pak už večeře. U stolu sedíme s Belgičanem a dvěma ženami, matky s dcerou z Ruské federace. Debatujeme o horách, kdo kam jde, odkud jde atd. Shodujeme se, že španělská strana hor je přívětivější, myšleno jako chaty. K tomu později. Večeře fajn, cizrnová polévka, kuskus se zeleninou a hovězím masem a vanilkový krém. Mám rád večeře na těchto chatách, má to své kouzlo, které se popsat nedá a nebo, to já nedokážu…. Okolo deváté večerní jdeme na pokoj spát, spí nás na pokoji o ploše asi 9m² deset turistů ze čtyř zemí včetně batohů. Výhodou je, že každý pokoj má vedle oddělenou koupelnu (na žeton 4minuty) a sociálku, ale jen tenkou dřevotřískovou stěnou. Nevýhodou je, že z toalety je slyšet úplně vše co se tam odehrává 😊
Den 6. – středa 4.9
Vstáváme do náročného dne v 7:15, snídaně klasická horská. Přebalujeme batohy, v noci opět bouřka a teď leje jak z konve, vyčkáváme. Nakonec se ukázalo, že rozhodnutí zrušit výstup na M.Perdido bylo správné. V tom dešti možná i nemožné. V 9:30 vyrážíme, jako jediní, lehce mží. Zlepšení má nastat kolem desáté hodiny, uvidíme. Po chvíli přestává pršet, pláštěnky nesundaváme, a už ani nesundáme. Procházíme přes sedlo Collado del Descargador 2 457m, a další sedlo Cuello de Millaris 2 497m. To už regulérně leje. Cesta členitá, všude mraky vody. V jednu chvíli se nám ukáže Monte Perdido. Proti včerejšku mu přibyla bílá čepice, ještě že jsme tam dnes nelezli… Vrcholy nad 3tisíce pokrývá sníh. Cesta je nepříjemná voda se valí vlastně odevšad, shora i zespoda, navíc je samozřejmě i docela chladno. Zastávka na odpočinek je nemyslitelná. Ještě ke všemu cesty nejsou skoro vůbec značené, když už tak minimálně a pouze na kamenech. Zde musím vyzdvihnout výkon Martina, jeho rychlá orientace v mapách na jeho ajfounu, nám ušetřila spoustu bloudění, i když pár bloudění samozřejmě proběhlo. Ve 13h jsme dorazili k dalšímu ikonickému místu tohoto treku, La Bréche de Roland 2 807m. Bohužel jsme ho pořádně zaregistrovali až druhý den ráno. Zčásti díky počasí, mlha déšť s tím související chlad, a taky únavě. Já toho měl opravdu dost! Martin se přiznal, že měl o mě strach 😊 Zároveň v tomto místě opouštíme Španělsko, a jsme opět ve Francii! Sestupujeme neznačenou cestou, total mokrý boty, nohy, vlastně vše. Ve finále ještě přelézáme sněhové firny. Ano, dnes chybělo jen slunce a oheň. Já, opět jedu na morál. Martin uznává, že toto byl asi nejhorší společný horský den. Tento den jsme jediní, kdo na tuto chatu dorazil… Ve 14h jsme konečně v chatě Refuge des Sarradeds 2 587m. Jsme úplně mokrý, nejsme si jistí, že se to tu dá někde usušit, zahříváme se čajem. V chatě se netopí. Chatař je tu sám a má spousty práce s večeří. V chatě je celkem včetně nás asi 18turistů, někteří zřejmě již od včera. Jdeme na pokoj, na chvíli uleháme, já okamžitě usínám. Prý chrápu, nevěřím tomu ani trochu 😊 Zítra nás čeká sestup 1 260m zřejmě v těch mokrých věcech, ale již do civilizace. V 19h večeře, polévka zeleninová, maso s rýží a houbami a koláč. U stolu sedíme se skupinou starších Francouzů, kteří mají sebou profesionálního průvodce. Klasický scénář, trička, nebudu to již rozepisovat, Michal by mohl zpychnout. V 21h uleháme s dvojicí mladých Španělů, a my debatujeme nad soupiskou fotbalové Sparty.
Den 7. – čtvrtek 5.9
V 6:50 Vstáváme, na celé patro je jen jeden záchod, inu Francie… 7h snídaně, francouzská suchary, marmeláda, káva,mléko, mūsli. Oblékáme se do posledních suchých, aspoň trošku, věcí, ale boty jsou total durch! Mé obouvání značně pobaví Španěla, který s námi nocoval na pokoji. V 8:20 odcházíme do mlhy, místy se otvírají opět neskutečné výhledy, hlavně neprší. Velká pohoda mít v botách včerejší vodu. Boty a některé svršky pořád mokré, některé stejně jak včera, neboť v chatě se netopilo. U chaty se nám otvírá to, oč jsme včera přišli díky mlze, mrakům a dešti, sedlo Breche de Roland 2 807m. Otvor ve skále přímo na hranicích působí velmi netypicky. Sestupujeme po opět minimálně značené cestě, všude se valí potoky vody o různých velikostech. Proti nám se občas objeví pár turistů mířících zřejmě do Francie. V 10h přicházíme na rozcestí Puerto de Bujaruelo 2 273m, kde se opět dotýkáme státní hranice, tady blbě odbočíme, poté se cca 1,5km vracíme, což nás děsně baví 😊. Sestupujeme dalším údolím do civilizované obce Gavarnie 1 375m. Počasí se celkem vybralo, jen v závěru se opět mračilo, aby pak, už v Gavarnii, začalo opět pršet. Ve 14h scházíme do obce. Malé horské středisko, docela nás překvapilo svoji útulností. Po chvíli máme ubytování v hotelu Le Marbore. Majitelé, starší pár Francouzů, cca 70+let. Klobouk dolů. Šmrncovní paní nemá problém hovořit anglicky. Trochu nás zaskočilo, že v tuto chvíli tu nikde nevaří, pouze nápoje. Jenže my jsme značně vyhládlí. Takže bereme za vděk rodinné bistro a hambáč s hranolkami a kola. Pěkná prasárna, ale potom všem bez výčitek. Cestou zpět okukujeme suvenýry. Já opět líčím na další hrnek do série espresso. Potom se vracíme na hotel a dosušujeme různě, jak se dá veškeré naše svršky. V 19h jdeme na večeři, dost podniků má zřejmě již po sezoně, usedáme v restauraci Les Glaciers a dáváme salát, stylově Glacier a lokální pivo. U večeře zdravíme dva Španěly, kteří s námi nocovali na poslední chatě, také končí
Den 8. – pátek 6.9
V 8h vstáváme, snídaně na hotelu celkem v pohodě. Ovšem venku pro změnu leje. V 11h jedeme autobusem do Lourdes s dalšími desítkami promočených turistů. Přestup v Pierefitte se neuskutečnil, neboť autobus byl úplně narvanej, takže zpět do našeho busu a vzhůru na Lurdy, nakonec jsme tam o pár minut dříve, protože jedeme přímo a nikde nestavíme. Jedeme podél říčky, která místy hrozí, že se vyleje z břehů, opravdu to nevypadá ani trochu dobře. Smutek z toho, že zase končí velké dobrodružství, rychle střídá úleva, že se vracíme do míst, kde bude asi bezpečněji, to ale předbíhám. Před 13h jsme po týdnu opět v Lurdách. Máme opět hlad, dle Tripadvisoru vybíráme vyhlášenou italskou restauraci L’Epi d’Or. V restauraci sedí parta místních, což je dobré znamení. Vybíráme překvapivě pizzu. Výborná, žaludky nasyceny, teď ještě ulevit zádům, shodit batohy. Martin již v Praze objednal hotel Ibis. Je kousek od nádraží, ideální lokalita. Převlíkáme se a jdeme na prohlídku města, které je zřejmě nejznámějším poutním místem na světě. Hotel vedle hotelu, obchod vedle obchodu, miliony suvenýrů s Pannou Marií. Nechtěl bych tu být v den, kdy sem míří desítky tisíc poutníků (druhý víkend v květnu), i když na druhou stranu ta energie z těch lidí, já na tohle prostě slyším. Naše kroky samozřejmě míří k dominantě Lurd, Bazilika Panny Marie Neposkvrněného početí, známá široce jako „Horní kostel“, je římskokatolický kostel a bazilika minor v svatyni Panny Marie Lurdské ve Francii. Byl postaven v letech 1862 až 1871 a vysvěcen v roce 1876, byl to druhý z dokončených kostelů. Stavba parádní. Já nejsem žádný fanatik, ať si každý věří čemu a komu chce, ale taková to místa vnímám, cítím jejich jedinečnost. Bazilika Panny Marie Růžencové je římskokatolický kostel a bazilika minor v Sanktuáriu Panny Marie Lurdské. Jeho hlavním tématem je oslava a zobrazení růžence. V letech 1950 – 1958, tedy před stým výročím zdejšího zjevení Panny Marie svaté Bernadetě Sobirousové, byla v Lurdech postavena Bazilika sv. Pia X., obrovská stavba, schopná pojmout až 25 000 poutníků, umístěná z větší části pod zemí, byla další památkou, kam jsme nakoukli. Poté ochutnám zázračnou vodu, opláchnu popáleninu na pravém ukazováku. Uvidím, co puchýř ráno 😀. Ale něco na tom místě bude, protože nám po třech dnech uschly boty 😀. Nakupujeme suvenýry, dáme kávu a opět pro změnu prší. Jo, a mám hrníček, už můžu domů. Když sestupujeme po schodech z nejvyšší basiliky narážíme na sochu Sv.Bernarda, patrona všech horolezců a alpinistů. Jdeme se všemi těmi suvenýry na hotel, abychom se pak vrátili do centra na večeři. Večeře v restauraci Alexandra By Let Bon Sens, byla odpovídající poslednímu večeru treku. Poté jsme se nechali unést davem lidí se zapálenými svíčkami v ruce až k Basilice Rosaria, kde zřejmě probíhala večerní mše. Poklidná atmosféra zřejmě tisíců lidí, udělala myslím důstojnou tečku za tímto parádním trekem. Cestou zpět proběhl již tradiční akt, vítězný doutník 😀 Ráno na vlak do Toulouse a pak letadlem přes Amsterdam domů, do Prahy. Na letišti na nás čekal Franta s Ivou, Martinovi rodiče, aby nás hodili domů. Dvě minuty před půlnocí na neděli jsem odemykal dveře od bytu.
Merci et au revoir
Gracias y adios
ZÁVĚREM
Letos jsem na trek neodjížděl v nejlepší kondici. Asi tři neděle před odletem jsem se trápil s bolestmi zad. Prostě něco zablokovaného. Momentální nápad, navštívit fyzioterapii, kde mi loni pomohli po dvou návštěvách s podobným problémem, se jevil jako ideál. Po první návštěvě nastala i úleva, po druhé už tolik ne, ale tejpy ano. Jenže ty mi, díky velkým vedrům vydržely místo týdne jen dny tři… Paradoxně nejhůře bylo v noci. Představa těžkého batohu mi trochu děsila. Teď už to můžu přiznat, bez prášků na bolest bych to asi nedošel do cíle. Možná i tento stav způsobil, že jsem postupně zjišťoval, co vše jsem zapomněl. Malý lehký skládací batoh 20l, to se dalo přežít. Ale, že jsem si pořídil na tuto sezonu DJI Osmo mobile a pak ho nechám doma?? A nebo, a to vůbec nechápu, já, JÁ! nevezmu doutníky?? To je hanba největší, jak by řekl kdysi dávno Pavel B. No, a vrcholem bylo, že jsem si vzal batoh, který jsem už nikdy brát nechtěl, a proto jsem loni koupil značně odlehčenou verzi batohu.
Zajímavosti po návratu:
odkaz na video jak to vypadalo pár hodin po našem odchodu od Basilik v Lurdách https://www.youtube.com/watch?v=RmsOnh8THQQ
odkaz na článek v češtině před čím jsme uprchli, aneb po nás potopa https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-stredni-evropu-cekaji-extremni-lijaky-pyreneje-maji-za-sebou-apokalypticky-vikend-40487247#utm_content=ribbonnews&utm_term=Pyreneje&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
Účastníci tour:
Martin V. – 39let, hokejový brankář, motorkář, cestovatel – kanadské a americké Národní parky, TdMB 2022, NP Mercantour 2023, Fotil Canon R 10 + Canon 100 – 400/5,6 -8, iPhone 13 Pro Max
Martin B. – 57let, TdMB 2009, Gran Paradiso 2010, Tour du Monte Rosa 2011, St.Bernard Tour 2014, GR54 Des Ecrins 2015, Haute Route Chamonix – Zermatt 2017, Alta Via1 2018, TdMB 2022, NP Mercantour 2023, Fotil Canon 7D + Canon 10-22/f3.5-4.5 a Samsung Galaxy S23 ULTRA
Hlášky, které utkvěly v paměti:
Martin V. – „Holky už vyvrcholily“ proti nám sestupující dvě ženy z některého ze sedel
Martin B. – „Velká pohoda je, když máš v botách včerejší vodu….“
– „Už je to v pořádku, včerejší voda byla nahrazena dnešní….“
Zvláštní poděkování:
Frantovi a Ivě V. – za opět luxusní servis při příjezdu
Leteckým společnostem – že se snaží dodržovat letecký řád
Chatařům a chatařkám – za parádní servis pro nás poutníky, výtkou je, že chybí sušárny
Michalovi P. – za grafické zpracování trik a zájem o nás
Martinovi V. – za dokonalou práci s online mapami i v těch nejtěžších chvílích
Všem kamarádům a přátelům – za projevenou účast a hlavně zájem při plnění našich snů
Trochu statistiky:
Nachodili jsme cca 89km, ▲3 817m, ▼4 016m, měřeno Polar GritX
Záznam z cesty
Čtvrtek 29.8 20:11 Sbaleno. záda se podařilo zklidnit natolik, že si troufnu vyrazit (stejně bych jel, dělám Zagorku) Ráno v 6:40 letiště a v 8:40 vzlétneme, abychom v 10:55 přistáli ve francouzkém Bordeaux. A tam zřejmě začne trošku honička s časem Ale to až zítra.
Tak tadymám vše připravené, přesto tři věci zůstaly doma…
Patek 30.8 7:10 Jsme na letišti snidame za lidové ceny v Paulovi. Let zatim bez zpoždění.
8:40 sedíme v letadle, malé zpoždění, snad neovlivní návaznost vlaku.
14:50 Sedíme ve vlaku, který přijel pozdě o 35min, a celkem zpoždění 40minut. Což nás netěší, ale nemělo by to ovlivnit náš příjezd do Cauterets, kde máme nocleh a kde zítra startujeme. Předpověď na dny příští je šílená, ale s tím nic neuděláme. Nálada je dobrá
18:30 Za 35 minut budeme konečně v cíli! Opustili jsme Lurdy, kde budeme přesně za týden spát, až slezeme z hory. Je zataženo, není to úplně ideální, trochu to evokuje start loňských Alp. No, uvidíme.
Lourdes
19:00 Cíl. Jsme ubytovaný v Cauterets 1000m hotel Le Bois Joli. Konečně pivo a něco k jídlu.
SOBOTA 31.8 7:50 Bonjour. Noc v pohodě, večer slejvak, teď obloha jako včera, ale neprší. V 8h máme snídani, pak kratší přesun busem mimo město (a asfalt) a pak už jen hory a jezera.
Večerní Cauterets 1000m
Ráno z hotelu
12:00 anebo poledne jsme v Hotelliere si Lac de Gaube v 1 800m. Káva a kola, úžasné okolí, počasí velmi dobré, ťuk ťuk, nezakřiknout
11:50 Hostellerie dům Lac de Gaube 1800m polední pauza, kafe kola, počasí ok.
15:50 Les Oulettes de Gaube 2 150m cílová destinace chata slušně zaplněná. Dáváme pivo, hnusný
19:20 Třichodová večeře v pohodě, opět velká chvála triček jsme jediní turisti mimo Francii a Španělsko, jako Češi docela exoti
V 21h chrnime.
Neděle 1.9
6:30 Budíček noc hrozná bouřka, déšť
7:00 Snídaně
8:00 Odchod za mírného deště
10:00 Col des Mulets 2 591m hranice Španělska
12:00 – 12:30 Brod přes rozvodněný potok Rio Ara a pak ještě nekolikrat
V 16:30 přicházíme do cile Refugio de Bujaruelo 1 333m,
dnes 17,5km, nastoupano 588m, sestup 1400m.
Uff, nohy bolí.
Pondělí 2.9
7:30 Budíček, balení polovlhkých svršků.
8:00 Snídaně, dobrá, je vidět, že jsme poměrně nízko.
9:00 Odcházime směr vstupní brána španělských Pyrenejí, městečko Torla Ordesa. Cesta převážně lesem, podél nám důvěrně známé, teď už řeky, Rio Ara. Chvílemi se musíme přidržovat ocelových lan, jinak hrozil pád do řeky. Otevírají se nádherné scenérie Jdeme na pohodu, máme booking v hotelu.
12:30 Příchod do hotelu Silken Ordesa, sprcha, kafe, kola.
14:30 Jdeme do města, oběd v restauraci LaTerazzaMondaruego.
Zítra vstoupíme do Nar.parku Ordesa y Monte Pertido. Předpověď se lehce vylepšila, ale teď tu opět hřmí.
ÚTERÝ 3.9
7:00 Budíček
7:30 Snídaně výborná, prostě hotel.
8:30 V rámci ušetření výškových metrů a nezáživné cesty lesem volíme přiblížení busem do Pradera de Ordesa. Lístky nelze koupit v busu, pěšky do Torla 1,5km, skoro běžíme.
9:00 Odjezd
9:25 Vyrážíme z Pradera de Ordesa 1 320m, nádherné výhledy, počasí proměnlivé, ale neprší, těžký výstup traverzy. Jdeme místy, kde jsme netušili, že vůbec může ve stěně kaňonu vést cesta .
15:10 Přicházíme k Refugio Goriz2 195m, já jsem slušně vyflusanej, Martin je celkem ok. Rezervaci na stan měníme na ubytování v chatě, spousta lidí zrušila rezervace, jak říkáme s Martinem odděluje se zrno od plev. Dávame super pivo , a po chvíli je únava pryč a jdeme ven fotit tu nádheru, kde vydržíme skoro dvě hodiny. Po návratu rychlá sprcha a čekání na večeři nad mapama, neboť výstup na M.Perdido 3 355m jsme zrušili, prostě bychom to nezvládli, nejen fyzicky, ale hlavně časově.
19:30 Večeře
21:00 Spánek
Středa 4.9
7:15 Vstáváme do náročného dne
7:30 Snídaně klasika horská
8:00 Přebalujeme batohy, v noci bouřka, teď leje, čekáme. Nakonec se ukázalo, že rozhodnutí zrušit výstup na M.Perdido bylo správné. V tom dešti možná i nemožné.
9:00 Stále leje, nízká oblačnost, zlepšení údajně po 10.hodině.
9:30 Vycházíme, jediní… Lehce mží.
Po chvíli přestává pršet, pláštenky nesundavame a už ani nesundame. Procházíme přes sedlo Collado del Descargador 2 457m, a další sedlo Cuello de Millaris 2 497m. To už regulérně leje. Cesta členitá, všude mraky vody. V jednu chvíli se nám ukáže M.Perdido. Proti včerejšku mu přibyla bílá čepice, ještě, že jsme tam dnes nelezli…Vršky pokrývá poprašek sněhu
13:00 Sedlo La Bréche de Roland 2 807m, opouštíme Španelsko a jsme opět ve Francii! Sestupujeme neznačenou cestou, total mokrý boty, nohy, vlastně vše. Ve finále ještě přelézáme sněhové firny. Ano, dnes chybělo jen slunce. Já, opět jedu na morál. Martin uznává, že toto byl asi nejhorší společný horský den. Tento den jsme jediní kdo na chatu dorazil…
14:00 Konečně jsme v chatě Refuge des Sarradeds 2 570m. Jsme úplně mokrý, nejsme si jistí, že se to tu dá někde usušit, zahříváme se čajem.
15:45 Jdeme na pokoj, na chvíli ulehame, já okamžitě usínám. Prý chrapu, nevěřím Zítra nás čeká sestup 1 260m zřejmě v těch mokrých věcech, ale již do civilizace
19:00 Večeře polévka zeleninová, maso s rýží a houbami a koláč.
21:00 UlehamepřidebatěnadsoupiskoufotbalovéSparty
Tak i na sníh ve finále došlo…
Refuge des Sarradets 2 570m
Čtvrtek 5.9
6:50 Budíček
7:00 Snídaně, francouzská suchary, marmeláda, kafe, mūsli 8:20 Odcházíme do mlhy, místy se otvírají neskutečně výhledy, hlavně neprší. Velká pohoda mít v botech včerejší vodu. Boty a některé svršky pořád mokré, některé stejně jak včera, neboť v chatě se netopilo. U chaty se nám otvírá to oč jsme včera přišli díky mlze, mrakům a dešti.
Ta díra skoro uprostřed je hranice mezi Španělem a Francouzem, sedlo Bréche de Roland 2 807m
Refuge des Sarradets 2 570m
10:00 Puerto de Bujaruelo 2 273m tady blbě odbočíme, poté se cca 1,5km vracime, což nás děsně baví
Boty stále čvachtaj, stále čvachtaj..
Tam někde nahoře jsme ráno začínali
13:45 Scházíme do Gavarnie 1 375m
14:40 Ubytování Hotel Marbore**
15:15 Nikde tu teď nevaří, tak bereme za vděk hamburgerem, neboť jsme hladoví. Koukáme po suvenýrech
19:00 Jdeme na večeři, dost podniků má zřejmě již po sezoně, usedáme v restauraci Les Glaciers a dáváme salát, stylově Glacier a lokální pivo. U večeře zdravíme dva Španěle, kteří s námi nocovali na poslední chatě, také končí
PÁTEK 6.9
8:00 Budíček
8:30 Snídaně, celkem ok, venku leje příšerně
11:00 Autobusem do Lourdes, přestup v Pierefitte se neuskutečnil, neboť autobus byl úplně narvanej, takže zpět do našeho a vzhůru na Lurdy, nakonec jsme tam o pár minut dříve. Jedeme podél říčky, která místy hrozí, že se vyleje z břehů
12:45 Lurdy a jdeme dle Tripadvisoru do italské restaurace L’Epi d‘ Or na oběd, pizzu. Pak ubytování v hotelu Ibis Lurde. Jdeme na prohlídku města, které je proslavené zjevením Pany Marie v roce 1858. Procházíme všechny Basiliky, parádní stavby, probíhají tu mše, spousta věřících. Ochutnám zazračnou vodu, oplachnu popáleninu na pravém ukazováku. Uvidím co puchýř ráno . Ale něco na tom místě bude, protože nám po třech dnech uschly boty . Nakupujeme suvenýry, dáme kafe a opět pro změnu prší.
Podzemní basilika pro 20 000 věřících
Svatý Bernard patron všech horolezců a alpinistů
Večeře v restauraci Alexandra By Let Bon Sens byla odpovídající poslednímu večeru treku. Poté jsme se nechali unést davem lidí se zapálenými svíčkami v ruce až k Basilice Rosaria, kde zřejmě probíhala večerní mše.
Cestou zpět proběhl již tradiční akt, vítězný doutník
Zitra konec, domů. Děkujeme všem za zájem a podporu a zase někdy odněkud….